Zábava je můj největší koníček. Řeknu vám, že kdybych se nemohla bavit, anebo se někde odreagovat, že bych z toho byla velice nešťastná. Já jsem totiž zvykla na to, že nemůžu mít sice všechno, ale také mám ráda, když se dokáži pořádně a divoce bavit. Já jsem docela takový extrovert a mám ráda společnost, takže mě vždycky potěší, když za mnou přijdou moje kamarádky a po řeknou, že dělají nějakou oslavu anebo nějakou párty a že by byly opravdu rády, kdybych tam přišla také. Navíc moje nejlepší kamarádka bydlí ihned vedle mě, tedy o dva baráky vedle mě.
A je prima, že my právě také máme vysílačky, které máme už snad deset let. Akorát některé staré se nám rozbily, tak jsme si potom pořídily úplně nové vysílačky. Byla to taková naše zábava z dětství. Rády jsme si jednoduše takhle volaly přes vysílačky. Naštěstí potom jsme si koupily bezdrátové vysílačky, a to nám bylo myslím nějak asi třináct let. Byla to úplná zábava. Dneska máme dvaadvacet let, ale této zábavy se jednoznačně vzdát nemůžeme. Připomíná nám to dětství. Je opravdu skvělé, že tyto vysílačky mají dosah padesát metrů, jinak by nám to asi nevyšlo.
Podle mého názoru je to jen tak tak, že tento signál ještě dosáhne ode mě k mé kamarádce a naopak. Ale abych se vrátila k té párty s kamarádkami. Je logické, že jsem tam šla. Samozřejmě, že jsem tam také přišla se svou nejlepší kamarádkou. Jinak bych se ani nebavila. Myslím si, že každý člověk má nějakého kamaráda anebo nějakou kamarádku nebo člena rodiny, nebo kohokoliv jiného, bez kterého se bavit jednoznačně nedokáže. Jsou to většinou takoví lidé, kteří se znají už opravdu hodně dlouho a kterým také mohou lidé věřit, že jim třeba mohou svěřit nějaké silné tajné tajemství, o kterém nechtějí, aby věděl někdo další. Svěří se třeba i svému zvířecímu kamarádovi anebo nejlepšímu lidskému kamarádovi. Nejlepší kamarádku stále mám.
