Bývá součástí akvarijních potřeb – akvaristé znají zeolit jako minerál, jenž umožňuje udržet akvárium v přirozeném stavu. Lidé, kteří s akvaristikou nikdy nepřišli do bližšího kontaktu, a pouze občas pozorují akvarijní rybky ve specializovaných obchodech, se mohou domnívat, že stačí napustit do nádrže vodu, osázet ji rostlinami, vpustit do ní rybky a takto to zůstane v nezměněné podobě donekonečna.
Je to však docela jinak, a právě akvaristé jsou lidé, co si dobře uvědomují, jak důležité je všemu správně rozumět, všem souvislostem, a hlavně tomu, že akvárium je přírodní biotop, živoucí organismus, kde jedno navazuje na druhé, a kde rostliny i ryby tvoří jeden úžasný funkční mechanismus.
Zeolit se v akváriích využívá jako nosné médium pro tzv. nitrifikační bakterie, někdy se používá jako substrát na zakořenění rostlin a v mnoha případech i jako filtrační médium.
A právě filtrace je klíčová pro úspěch v akvaristice a dokonce i tehdy, máte-li na zahradě svůj vlastní bazén. Zeolit v bazénové filtraci nahrazuje křemičitý písek, ovšem je nutno podotknout, že jako filtrační médium filtruje vodu třemi způsoby:
Za prvé – zeolit je rozmělněn na frakci, optimální pro tyto účely, tedy zhruba od 0,4 do 0,9 mm, zrnka mají ostré hrany, mezi nimiž se zachycují hrubé mechanické nečistoty, podobně, jako je tomu u křemičitého písku.
Za druhé – uvnitř minerálu se nachází systém drobných chodbiček, které jsou duté, a v nichž se zachytí další část nečistot, zejména ta velmi jemná. Krystalická struktura zeolitu je natolik zvláštní, že udivila již první objevitele, kteří jej sledovali pod mikroskopem. Plocha chodbiček je natolik velká, že kdybychom ji rozprostřeli na zem, zaujala by u jediné hrsti kamínků prostor o velikosti spartakiádního stadionu na Strahově.
Za třetí – při procesu pohlcování dusíkatých látek z vody, tedy hlavně čpavku (amoniaku) z lidského potu, dochází k jeho absorpci a dovnitř minerálu, odkud se do vody tzv. iontovou výměnou uvolňují některé přínosné minerály, např. sodík, draslík, vápník a hořčík.