Buňky na politiku jsem opravdu nikdy neměla. A to ani tehdy, když se k nám jako k sousedům přistěhovala jedna paní, která pracovala v politice. Pracovala taky ve státní sféře. A myslím, že jsme hned byly od prvního pohledu velmi dobré kamarádky, ale nevěděla jsem, co politické názory dokáží. Nevěděla jsem, že přátelství a politika anebo práce se dávají dohromady. Nevím, jak vy to máte. Já to mám ale tak, že práci a osobní nebo soukromý život oddělují zásadně. Zásadně to nemíchám všechno do kupy, protože vím, že to nedělá dobrotu. Kdybych měla všechno míchat dohromady, tak bych se z toho asi zbláznila. Navíc politika. Když už si to jenom vezmete, tak politika je takové velmi zajímavé téma, že se ne každému může líbit.
A proto jsem si řekla, že se před mojí sousedkou, a už i nyní kamarádkou, nebudu vůbec zmiňovat o politice. A co jsem řekla, to jsem taky udělala. Byla jsem ráda, že první dva či tři měsíce se mi podařilo. Ovšem bohužel jednoho dne se to pokazilo. V televizi jsem viděla nějakou reklamu. A byla to asi parodie na nějakou politickou stranu anebo přímo nějakého politika. A já abych byla asi nějak zajímavá, jsem udělala nějakou vtipnou hlášku na tu politickou stranu. A byl oheň na střeše, protože sousedka alias moje kamarádka se hodně rozčílila.
Potom z ní vylezlo, že pět let v té politické straně působila. Jenže tam skončila, prý jí to tam nebavilo. Takže jsem si pěkně naběhla. Nicméně od té doby si už dávám velký pozor. Myslím, že politika a osobní věc by se do toho k sobě míchat neměli. Já sama jsem s tím měla zatím jen velmi špatné zkušenosti. Nevím, ale proč tomu tak je. Nevím, proč se někdo může urazit jenom kvůli politice. Já bych se nikdy neurazila, a to bych třeba i někdy důvod měla. Protože můj otec taky působil v politice. A vůbec mě netrápí, když někdo haní politiku nebo určitě politické strany. Já do politiky své přátelství nikdy nemíchám a myslím, že dělám jedině dobře.